Kniha Mraky / vrstvy / dimenze mapuje uvažování o prostoru v současné filozofii, mediálních studiích a teorii umění. Vychází z potřeby ujasnit si, jak pojímáme prostor v 21. století. Vybrané texty kladou otázky, jak abstraktní je naše myšlení a jak moc tato abstrakce činí prostor reálným; jaké typy prostorů existují a jak je lze vytvořit; jak moc toto vytváření prostoru ovlivňuje globalizaci, nástup internetu a ekologickou krizi; jak uvažovat o planetě a jaká je genealogie tohoto myšlení v současné filozofii a umění. Kniha obsahuje texty Palo Fabuše, Lukáše Likavčana, Jozefa Mrvy a Veroniky Sellner.

Jozef Mrva ml. ve svém textu Topologický materialismus a topologická imaginace hledá způsob, jak propojit topologii a novomaterialistickou filozofii, a sleduje ozvěny topologického uvažování v současné filozofii. Definuje pojem topologická imaginace, který funguje jako tvůrčí a analytická strategie, aplikuje ho na vybrané příklady a zkoumá jejich propojení s geopolitikou a kapitalismem. Lukáš Likavčan v kapitole Země bez nás rozvíjí několik volně souvisejících témat, která se točí kolem ústředního problému – potřeby planetárního myšlení, nové geopolitiky, která překoná současné neoliberální atlantické uspořádání a posune se k záchraně planety. Palo Fabuš v eseji Když je prostor tím, co o něm vím: Topologická konvergence žité zkušenosti a digitálního prostředí zaujímá topologicko-epistemologickou pozici, když hovoří o webu, který se odehrává mezi předmětem, aplikovanými teoriemi a novými médii kognitivně-technologickými extenzemi. Vztahuje se k problematice změny pozornosti a tvrdí, že subjekt sám o sobě je topologický a stejně tak se stal svět topologickým tím, jak jsme jej protkali informačními technologiemi. Veronika Sellnerová v textu Časová komplexita a umění: Post-současné umění jako reakce na nedostatečnost sleduje vývoj myšlení o čase a prostoru v oblasti teorie umění pod křídly spekulativních filozofií. Na pozadí analýzy konceptu časové komplexity autorů Armena Avanessiana a Suhaila Malika zkoumá Malikovy snahy pojmenovat a překročit „současné umění“ směrem k umění „post-současnému“.