Okult a umění? Metodologické zamyšlení v kontextu meziválečného Japonska, přednáška 7. května 2021 14.00 (on-line)

Přednáška Dr. Heleny Čapkové

Mezinárodní aktivita a popularita teosofie, tedy organizovaného studia textů Heleny Petrovny Blavatské (1831–1891) a dalších podobných společností začala výrazně polevovat po druhé světové válce. Z odborných studií víme, že do té doby byla teosofie a další ezoterické vědy důležitým inspiračním zdrojem umělců a stoupenců či obdivovatelů tajemného světa za pomyslnými zavřenými dveřmi, světa seancí apod. Tato „odvrácená“ či „temná“ strana modernity je sice nyní intenzivně zkoumána, ale poměrně nedávno obnovený zájem vědců ještě zdaleka nestihl zmapovat tento alternativní svět. Problémů při zkoumání teosofie je mnoho. Nabízí se inherentní obskurnost činnosti Theosofické společnosti jako takové nebo rychlá fluktuace členů či umělců, kteří cítili k hnutí náklonnost sice silně, leč krátkodobě. Jedním z velkých problémů je současná praxe této společnosti a uzavřenost jejích hlavních center ve Spojených státech a v Indii. Přednáška má dvě roviny: rovinu, která pojednává o transnacionálním pohybu a tvůrčí práci umělců-teosofů v Japonsku mezi dvěma světovými válkami, a rovinu metodologickou. Kontext ještě málo známé historie teosofie na Dálném východě posloužil k identifikaci teosofických skupin a lóží, které měly většinou jak lokální, tak mezinárodní stoupence. Blíže se budu zabývat konkrétním segmentem této komplikované „pavučiny sítí“, který sdružuje zahraniční umělce-teosofy v Japonsku, z nichž někteří měli české kořeny. Jedním z nejvýraznějších aktérů této skupiny byla manželka architekta Antonína Raymonda (1888–1976) Noémi Pernessin Raymondová (1889–1980). Tato mezinárodně činná síť měla výraznou vazbu k jižní Indii. Při prezentaci se pozastavím u několika konkrétních uměleckých děl. Výše zmíněná uměleckohistorická rovina se bude prolínat s rovinou metodologickou, která objasní způsob, kterým jsem k výzkumu transnacionální teosofické sítě dospěla. Dále identifikuji úskalí, která pramenní jak z archivního výzkumu, tak z výzkumu in situ. Na závěr nastíním možnosti dalšího vývoje výzkumu a možné implikace pro soudobé, tedy československé prostředí a pro současné uměleckohistorické bádání.

Odkaz na MS Teams událost: shorturl.at/nBCJ3

Obr. Stefan Łubieński, bez názvu, publikováno v Šumi to heibon, vol 11-13, Tokio, 1922

Datum publikování
Zkrácený odkaz https://www.favu.vut.cz/studenti/aktuality-vyzvy/f26745/d211384

Sdílet článek

Odpovědnost: Hana Křížová