čeština

Student by měl získat základní představu o dějinách umění z hlediska časové posloupnosti jejich vývoje, formálních, obsahových a technologických proměn, přičemž by mu tyto znalosti sloužily jako inspirační orientace v jeho vlastní tvůrčí práci.

Středoškolské znalosti z dějin umění.

Výuka se odehrává formou přednášek doprovázených prezentací obrazového materiálu z digitálních nosičů.

Účast na přednáškách nad 50%.

Přednášky zahrnují období pravěku a starověku.
1. Prehistorie - pravěká materiální kultura a počátky umění
2. Kultury, kategorie umění, jejich funkce, společenský kontext, významné lokality
3. Prehistorie a lokality na českém území
4. Úvod do problematiky starověkých kultur
5. Umění Egypta
6. Mezopotámie
7. Minojská a mykénská kultura, umění Řecka
8. Řecká klasika a její návraty v historii
9. Helénismus
10.Etruskové a umění římské doby
11. Přínos Římanů v oblasti architektury, sochařství a malířství
12. Zobrazování člověka (hlava, tvář, podobizna, portrét a jeho sémiotika).

V rámci starověku je prezentováno umění Egypta, Mezopotámie, Řecka a Říma, včetně egejského a etruského umění. Počátek středověkého umění je sledován na starokřesťanských, předbyzantských a byzantských dílech. Problematika předrománského a románského umění se týká především Francii a českých zemích. U gotického slohu je hlavní pozornost věnována kromě Francie, Německa a Itálie českému gotickému umění od 30. let 13. století do husitských válek.

Seznámit studenty s náročnou a specifickou problematikou architektury a výtvarného umění tak, jak se utvářely a rozvíjely od nejstarších dob. Výuka není omezena jen na základní fakta, ale zaměřuje se také na slohové, sociální, ikonografické, technologické a pojmové stránky umění. Studenti jsou upozorňováni na četné souvislosti mezi starým a moderním uměním.

Přednášky jsou nepovinné.

Antonín Matějček, Dějepis umění I-IV, Praha 1922-1929
Dějiny českého výtvarného umění I-II, Praha 1984-1989
Jose Pijoan, Dějiny umění I_VI, Praha 1977-1980