čeština

Nejsou.

Semestr je ukončen kolokviem, během kterého studenti prokáží míru osvojení si obsahů, s nimiž se setkávali během semestru.
Zápočet je udělován na základě aktivní účasti na seminářích a plnění jednotlivých seminárních úkolů.

Cílem kurzu je usouvztažňovat a dále prohlubovat teoretické poznatky ze širokého spektra disciplín, které sahají od tradičních dějin umění, přes teorii současného umění, nových médií a vizuální kultury, po aktuálně se formující interdisciplinární pole kurátorských studií a spektrum příbuzných humanitních oborů, které informují aktuální uměleckou praxi.
Studenti si vytvoří základní přehled teorií relevantních ve vztahu k modernímu a současnému umění, především těch teorií, které byly formulovány s přímým zřetelem na potřeby hodnocení a interpretace umění, které v průběhu 20. století postupně opouštělo nejen klasický kánon, ale postupně také představu specifického média nebo artefaktu jako místa, k němuž lze teorii vztahovat.

Erwin PANOFSKI, Význam ve výtvarném umění. Praha: Malvern – Academia, 2013. (CS)
Helena BENDOVÁ – Matěj STRNAD (eds.), Společenské vědy a audiovize. Praha: AMU, 2014. (CS)
Jacques AUMONT, Obraz (2. vydání). Praha: AMU, 2010. (CS)
Konrád Paul LIESMANN, Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia, 2009. (CS)
Michel FOUCAULT, Archeologie vědění (2. vydání). Praha: Hermann a synové, 2016. (CS)
Nelson GOODMAN, Jazyky umění. Praha: Academia, 2007. (CS)
Peter BURKE, Společnost a vědění II. Od Encyklopedie k Wikipedii. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 2014. (CS)
Stuart HALL, Representation. Cultural Representations and Signifying Practices. London – New Dehli: Thousand Oaks – Sage, 2000. (EN)
Umberto ECO, Meze interpretace. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 2004 (CS)
Wolfgang ISER, Jak se dělá teorie. Praha: Univerzita Karlova: Karolinum, 2009. (CS)