Detail předmětu
Společná teoretická výuka 4
FaVU-3STV4Ak. rok: 2024/2025
Společná teoretická výuka je páteřní kurz doktorského studijního programu. Koncepce kurzu vychází z předpokladu, že studenti doktorského studijního programu přichází z magisterského a bakalářského studia vybaveni obecnými znalostmi z oblasti teorie umění a příbuzných humanitních oborů. Proto je každý semestr program kurzu do jisté míry přizpůsobován aktuálnímu složení daného ročníku a potřebám vyplývajícím se zaměření jednotlivých disertačních prací.
Jazyk výuky
čeština
Garant předmětu
Zajišťuje ústav
Vstupní znalosti
Nejsou.
Pravidla hodnocení a ukončení předmětu
Kurz je ukončen písemnou prací, která je v zásadě pracovní částí disertace, v níž je řešeno teoretické ukotvení práce. Po případné redakci by měl text být připraven k použití jako součást disertace, ale také připraven k publikaci v oborovém či odborném tisku.
Zápočet je udělován na základě aktivní účasti na seminářích a plnění jednotlivých seminárních úkolů.
Zápočet je udělován na základě aktivní účasti na seminářích a plnění jednotlivých seminárních úkolů.
Učební cíle
Cílem kurzu je usouvztažňovat a dále prohlubovat teoretické poznatky ze širokého spektra disciplín, které sahají od tradičních dějin umění, přes teorii současného umění, nových médií a vizuální kultury, po aktuálně se formující interdisciplinární pole kurátorských studií a spektrum příbuzných humanitních oborů, které informují aktuální uměleckou praxi.
Studenti jsou schopni jasně formulovat teoretické ukotvení své práce. Z dostupné škály teoretických přístupů používaných při hodnocení a interpretaci současné umělecké praxe volí takové, které umožní dotknout se zásadních aspektů jejich vlatní práce a uvést ji do obecnějších souvislostí.
Studenti jsou schopni jasně formulovat teoretické ukotvení své práce. Z dostupné škály teoretických přístupů používaných při hodnocení a interpretaci současné umělecké praxe volí takové, které umožní dotknout se zásadních aspektů jejich vlatní práce a uvést ji do obecnějších souvislostí.
Základní literatura
Erwin PANOFSKI, Význam ve výtvarném umění. Praha: Malvern – Academia, 2013. (CS)
Helena BENDOVÁ – Matěj STRNAD (eds.), Společenské vědy a audiovize. Praha: AMU, 2014. (CS)
Jacques AUMONT, Obraz (2. vydání). Praha: AMU, 2010. (CS)
Konrád Paul LIESMANN, Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia, 2009. (CS)
Michel FOUCAULT, Archeologie vědění (2. vydání). Praha: Hermann a synové, 2016. (CS)
Nelson GOODMAN, Jazyky umění. Praha: Academia, 2007. (CS)
Peter BURKE, Společnost a vědění II. Od Encyklopedie k Wikipedii. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 2014. (CS)
Stuart HALL, Representation. Cultural Representations and Signifying Practices. London – New Dehli: Thousand Oaks – Sage, 2000. (EN)
Umberto ECO, Meze interpretace. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 2004. (CS)
Veronika VEBEROVÁ – Petr A. BÍLEK – Vladimír PAPOUŠEK – David SKALICKÝ (eds.), Jazyky reprezentace. Reprezentace jako teoretický problém ve filozofii a v myšlení o umění a kultuře, v literatuře a filmu. Praha: Akropolis, 2012. (CS)
Wolfgang ISER, Jak se dělá teorie. Praha: Univerzita Karlova: Karolinum, 2009. (CS)
Helena BENDOVÁ – Matěj STRNAD (eds.), Společenské vědy a audiovize. Praha: AMU, 2014. (CS)
Jacques AUMONT, Obraz (2. vydání). Praha: AMU, 2010. (CS)
Konrád Paul LIESMANN, Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia, 2009. (CS)
Michel FOUCAULT, Archeologie vědění (2. vydání). Praha: Hermann a synové, 2016. (CS)
Nelson GOODMAN, Jazyky umění. Praha: Academia, 2007. (CS)
Peter BURKE, Společnost a vědění II. Od Encyklopedie k Wikipedii. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 2014. (CS)
Stuart HALL, Representation. Cultural Representations and Signifying Practices. London – New Dehli: Thousand Oaks – Sage, 2000. (EN)
Umberto ECO, Meze interpretace. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 2004. (CS)
Veronika VEBEROVÁ – Petr A. BÍLEK – Vladimír PAPOUŠEK – David SKALICKÝ (eds.), Jazyky reprezentace. Reprezentace jako teoretický problém ve filozofii a v myšlení o umění a kultuře, v literatuře a filmu. Praha: Akropolis, 2012. (CS)
Wolfgang ISER, Jak se dělá teorie. Praha: Univerzita Karlova: Karolinum, 2009. (CS)
Zařazení předmětu ve studijních plánech
Typ (způsob) výuky
Přednáška
6 hod., povinná
Vyučující / Lektor
Osnova
Semináře jsou připravovány ve spolupráci s pedagogy KTDU, případě dalšími oslovenými odborníky, kteří s předstihem formulují téma semináře. Studenti jsou aktivněji zapojeni do procesu shromažďování textů a dalších podkladů pro práci na seminářích.