Architekt jako zaměstnanec: Maxmilián Šimáček (1867–1944)

Architect as an Employee: Maxmilián Šimáček (1867–1944)

přednáška

čeština

Pozapomenutý architekt a urbanista Maxmilián Šimáček byl drtivou většinu své profesní dráhy u někoho zaměstnán. Byla to celkem zvučná jména: ať šlo o mnichovské architekty Carla Wilhelma Warnbacha a Emanuela von Seidla, švýcarského architekta Augusta Alberta Müllera nebo vídeňského architekta Otto Wagnera ml. V roce 1919 se přemístil do Prahy a jako zaměstnanec Emanuela Konárovského a Maxe Spielmanna v první polovině dvacátých let obeslal řadu urbanistických soutěží: hlavně na tři sektory Prahy, na regulaci Mladé Boleslavi a Kutné Hory. To mu vyneslo zaměstnání ve Státní regulační komisi, kde byl ale zastíněn svými průbojnějšími kolegy Josefem Sakařem nebo Maxem Urbanem. Profesní a životní trajektorie Maxe Šimáčka je příkladem takového modelu profesního uplatnění, které se zatím trochu vzpírá kánonu dějin architektury, kam jsme si zvykli zařazovat hlavně architekty – podnikatele a výrazné pedagogy. Šimáčkův příběh ale také ukazuje modus operandi před první světovou válkou, který příliš nepočítal s neprostupností geografických hranic a jejich překračování bylo pro jeho nositele zcela samozřejmé. Díky tomu se i přes nepříliš výrazný talent stal neobyčejně verzatilním tvůrcem. Přednáška představí na základě nových archiválií z rodinného archivu neobyčejný život i tvorbu a tvůrčí podíly zapomenutého architekta a urbanisty a ukáže, jak se dalo na přelomu 19. a 20. století uplatnit i mimo akademickou dráhu a konkurenční bojiště vlastních firem.

The forgotten architect and urban planner Maxmilián Šimáček was employed by someone for the vast majority of his career. They were quite famous names: whether it was the Munich architects Carl Wilhelm Warnbach and Emanuel von Seidl, the Swiss architect August Albert Müller or the Viennese architect Otto Wagner Jr. In 1919, he moved to Prague and as an employee of Emanuel Konárovský and Max Spielmann in the first half of the twenties, he sent a number of urban planning competitions: mainly for three sectors of Prague, for the regulation of Mladá Boleslav and Kutná Hora. This earned him a job at the State Regulatory Commission, where he was overshadowed by his more assertive colleagues, Josef Sakař or Max Urban. The professional and life trajectory of Max Šimáček is an example of such a model of professional application, which so far defies the canon of the history of architecture, where we are used to classifying mainly architects - businessmen and prominent educators. But Šimáček's story also shows the modus operandi before the First World War, which did not take into account the impenetrability of geographical borders, and crossing them was completely self-evident for its bearers. Thanks to this, he became an unusually versatile creator, despite his not very prominent talent. Based on new archival material from the family archive, the lecture will present the extraordinary life and work and creative contributions of the forgotten architect and urban planner, and show how it could be applied at the turn of the 19th and 20th centuries outside of academia and the competitive battlefield of one's own companies.

Max Šimáček; August Albert Müller; Carl Wilhelm Warnbach; Emanuel von Seidl, Otto Wagner Jr.; Státní regulační komise; Max Urban

Max Šimáček; August Albert Müller; Carl Wilhelm Warnbach; Emanuel von Seidl, Otto Wagner Jr.; State Regulatory Committee; Max Urban

JACKSON, L.

4. 11. 2024

Klub Za starou Prahu

Praha

https://www.youtube.com/watch?v=1phVXZEZ2Yg