Publikace sleduje umělecké projevy na hranici společenských událostí v moravském prostředí sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století. Každá z pěti kapitol je věnována jednomu tvůrci nebo dvojici autorů. V prostředí státem řízené kulturní politiky se svobodně uvažující umělci v Československu dané doby pohybovali „na okraji“ společnosti. Vytvářeli různé komunity, alternativní zóny, nebo dokonce alternativní instituce. Tak se text dotýká i společenství sdružených experimentální tvorbou, jejího prostředí a kontextu. Vybrané lokálně specifické moravské enklávy jsou zde srovnávány s obdobnými v Čechách a na Slovensku. Zmiňuje se tu i o odlišná situace v dalších zemích východní Evropy, které se shodně ocitly pod tlakem politické diktatury. Výběr a zpracování podnítil současný dialog a spolupráce autorky s umělci dané generace. Reaguje i na existující výklady historie umění druhé poloviny dvacátého století, v nichž většině zde sledovaných tvůrců či jevů dosud nebylo věnováno mnoho pozornosti. V řadě případů se zde nabízí pohledy na tvůrčí činnost, která tradičně nebývá zohledňována.